Vlci u dveří

Vlci živí lidskou představivost již celá staletí. Do obecného povědomí se vryl jejich obraz jako nemilosrdných dravců a bytostí temnoty. Aby tento mylný názor opravili, strávili Jim a Jamie Dutcherovi šest let ve stanovém táboře na samém okraji divočiny ve státě Idaho, kde žili a filmovali uprostřed vlčí smečky. Nyní se rozhodli podělit se o své zážitky v této strhující a lyrické vzpomínkové knize.
Vlci jsou tak chytří a nepolapitelní, že jsou-li zblízka pozorováni lidmi, změní své chování. Tím, že Dutcherovi navázali kontakt se členy smečky již v jejich nejútlejším věku, získali si jejich důvěru a mohli je pozorovat tak, jak se to podařilo jen málokomu. A to, co viděli, bylo více než pozoruhodné: složitý vlčí charakter zaměřený na rodinný život, hry a silné vzájemné svazky.
Kniha Vlci u dveří ale není jen odhalením zákulisí filmového dokumentu nebo popisem zvířecího chování. Je to příběh dvou lidí, které k sobě svedla láska k divoké přírodě a které stmeluje vzájemná důvěra. Líčí jejich boj o přežití projektu tváří v tvář lesním požárům, ničivým útokům pumy, chladu a neustálým sporům, které se kolem problému vlků vznášejí.
Jejich vyprávění je humorné a dojemné zároveň a odhaluje překvapivá zákoutí vlčí povahy. Otevírá okno do života těchto podivuhodných tvorů, ale nabízí i nový pohled na nás samotné.

Vlčí něha

Román Vlčí něha debutující britské autorky Stef Penney zavádí čtenáře do atraktivního prostředí krásné a divoké kanadské přírody, do společnosti odvážných, ale mnohdy zkorumpovaných lovců kožešin, a také mezi první přistěhovalce, kteří tyto nehostinné končiny osídlili.Jsou to právě svérázné postavy místních obyvatel a jejich pečlivě vykreslené charaktery a pohnuté osudy, jež povýšily prvotinu Stef Penney nad žánr dobrodružné literatury.

Přežít s vlky

Pravdivý příběh sedmileté židovské dívenky, která se sama uprostřed zuřící války vydá z Belgie směrem na východ, kam Němci odvezli její rodiče. V nejtěžších chvílích jí pomáhají přežít vlci, naproti tomu setkání s lidmi jí pokaždé přinese pouze stres, bolest a zklamání.

Vlčice a dívka

Dramatický příběh třináctileté osiřelé dívky vyděděné celou vesnicí a obdařené zvláštní tajemnou silou. Je nucena opustit rodné město a prchat před pronásledovateli - vojáky, náboženskými fanatiky, závistivými druidy a mnoha dalšími nepřáteli. Podobná dobrodružství jako Alea prožívá i osamělá vlčice - samy ještě nic netuší, ale čeká je společný osud…

Válka vlků

Za zády Imaly, bílé vlčice, se smečka pomalu rozrůstá a zanedlouho vystoupí ze stínu, aby bojovala za vítězství, vítězství té, jež mluví jejich jazykem: Aley! Ne, Alea už není malou holčičkou. Když konečně přijala tajemnou moc, kterou zdědila, rozhodla se jít vstříc svému osudu. Doprovázena novými přáteli, ochraňována vlky, vydá se na cestu za poznáním vlastní minulosti a odhalením budoucnosti! Ale nepřátelé jsou jí vždy nablízku. Fanatičtí duchovní, političtí patolízalové a blázniví čarodějové jsou připraveni na vše, jen aby Aleu dostali. Tak začíná válka…

Noc vlčice

Alea se zotavuje z boje s Dermodem-Phelimem a její vojsko zatím odpočívá. Po několika dnech, kdy s nikým nepromluvila ani slovo a jen studovala Analiho encyklopedii, rozhodla, že se musí znovu vydat na cestu. Na jednom místě se sejdou s Tagorem a jeho lidmi, kteří se přidají k Aleinu vojsku. Maolmordhův špeh Almar je zatím poslán ke královně, aby jí řekl, že to Alea zabila jejího otce. Amina je zatím jmenována Arcidrusadou, ale Saimanu, síly druidů, se nesmí dotknout, jinak by ji zabil. Almar ji při audienci zabije. Alea své vojsko pojmenuje Vojáci země a vydají se do Sárska. Tam svedou nemalou bitvu a obsadí jedno město. Potom se Alea vydá za Maolmordhou do jeho paláce Šankha. Jedou s ní jen Finghin a Erwan, ale zjistí, že ji Mjolln s Kaitlin sledovali. V paláci svedou Erwan s bývalým Maolmordhovým magistelem boj a Erwan vyhraje. Alea jde bojovat s Maolmordhou. Nakonec ho zabije pomocí jeho síly - Ahrimanu, která je zároveň i sílou Samildánachů. Erwan je nakonec zvolen jako nový král Gaelie, ožení se s Aleou a čeká s ní dítě. Alea pochopí Saiman a ten pak zmizí a druidové jsou úplně normálními lidmi.
Král sylvů Oberon jí nakonec řekne starý příběh o jedné sídské ženě, která k nim jednou přišla s malým děvčátkem v náručí a pak zemřela. Dítě dali bardům a duši ženy přenesli do mladé bílé vlčice.

CITÁT Z KNIHY:

"Ženu ze Sídu vyhnali. S narozeným děvčátkem v náručí bloudila sama po vřesovišti. Přežila několik dní. S námahou se jí dařilo sehnat jídlo, a když něco objevila, nakrmila raději děťátko. Šla směrem na jih a jednoho večera se dostala do Borcelského hvozdu. Tam žena Sídu zemřela. Sylvové ji našli až v noci. Ještě si vzpomínám na její oči. Její vlasy. Byla tak krásná. Sylvové se o dítě postarali a matčino tělo pochovali, avšak podařilo se jim zachránit její duši."
"Zachránit?"
"Ano, protože její duše byla čistá. Uprostřed noci ji nesli lesem, aby ji zdědila další bytost, a duše tak nikdy nezemřela."
"A kdo ji zdědil?"
"Vlčice. Bílá vlčice, která tehdy v Borcelském hvozdu přenocovala..."

Trilogie Moira ( Henri Loevenbruck )

Fantasy čtení pro ty kteří chtějí alespoň na chvíli utéct z reality.

Domovem vlka arktického jsou rozsáhlé pustiny pokryté sněhem a ledem, vzdálené tisíce kilometrů od nejbližšího stromu. Teplota zde klesá až k - 70 °C, navíc zde neustále fouká vítr. Tyto nehostinné oblasti jsou velmi řídce osídleny lidmi, díky čemuž arktický vlk stále ještě obývá 95 % původní oblasti. Proto také není na rozdíl od ostatních poddruhů vlka zařazen mezi ohrožené druhy.

V nezalesněné krajině jsou vlci velmi lehce pozorovatelní. Právě pozorování arktických vlků odhalilo spoustu do té doby neznámých faktů, které byly vztaženy i na ostatní poddruhy vlka. Téměř vše, co je o arktických vlcích známo, pochází z letních pozorování. Jejich aktivity v době polární noci jsou jen velmi málo prozkoumané.

Vlci mohou přežít při extrémně nízkých teplotách hlavně díky své srsti. Na rozdíl od jižněji žijících vlků mají mnohem hustší podsadu, která je před zimou dokonale chrání. Barva srsti je většinou bílá, takže splývá se sněhem a tvoří maskování. Oproti jiným vlkům mají mírně kratší čenich. Jejich hmotnost je často vyšší než 50 kg - větší váha pomáhá lépe udržovat tělesné teplo. Největší však nejsou vlci arktičtí, ale vlci žijící na severu Kanady a Aljašky. Mláďata se rodí později než u jiných poddruhů - většinou na konci května. V jednom vrhu je zpravidla 1 – 6 štěňat.
V oblastech kde žijí arktičtí vlci je jen velmi málo rostlinné potravy, takže zde žije jen málo býložravé zvěře. Aby se zde vlci uživily, musí mít obrovská teritoria o rozloze často větší než 1000 Km². Jako kořist vlkům slouží karibu, pižmoňi, arktičtí zajíci, lumíci a ptáci.